Vítám vás všechny na Flamboiném NON RPG blogu. Čekají zde na vás nejrůznější soutěže, doplňovačky, bleskovky a mnoho dalšího. Můžete zde získat body pro vaši kolej, nebo taky nějaké ty galeony. Upozorňuji, že všech disciplín pouze obyvatelé Bradavického WE hradu (předškoláci, studenti i profesoři)!

AKTUÁLNĚ:

2. SC - vyhodnocení

28. srpna 2009 v 10:02 | Flamby |  Vyhodnocení SCs


A máme tady vyhodnocení další povídkové soutěže.



Jako první povídku poslal Henry Wolf

Bradavický express

Tak je to tu zase, studenti jedou do Bradavic a já, Anna Dortíčková, mám zase horu práce. Prodávám cukrátka ve vlaku, aby jsme si rozumněli.
Celé prázdniny mám klid a teď budu muset opět poslouchat to věčné "Dal bych si ještě dýňovou paštičku" či "Osmnáct lékořicových hůlek" a nebo dokonce "Dnes vám to sluší, paní Dortíčková, dáte mi nějakou slevu?". Pche, co si to ti malí hajzlíci myslí? Ještě, že to neslyší můj manžel, ten by je hnal.
Už od rána jsem zavřená ve vlaku. Dala jsem si kávu vlastní výroby (musí v ní stát lžička, když jí tam hodíte) a zkrášlila jsem vozík na sladkosti. Však víte, po té pauze potřeboval trochu omýt od té ulepenosti. Vzápětí jsem ho naplnila oblíbenými lahůdkami bradavických studentů. Běda jim, jestli to nespořádají. Osobně jim to nastrkám do krku, i kdybych měla prodělat!
Blíží se jedenáctá hodina, čas odjezdu vlaku London King's Cross. Už ty prcky slyším, jak plánují lumpárny do školy. Když se ozve nějaký ten káravý hlas profesorstva, je to opravdu zázrak. Vypadá to, že mají profesoři všechno na háku. V tomhle směru je chápu, protože kdyby se ty caparty snažili pořád krotit, už by se teď nacházeli v nemocnici u sv. Munga na oddělení pro duševně choré.
Několik minut jsem seděla v jídelním vagonu a sledovala, jak studenti dostávají uslintané pusy od příbuzenstva a následně nastupují do vlaku.
Po chvíli se ozvala píšťalka oznamující odjezd do Bradavic. Poslední opozdilci naskočili do rozjíždějícího se vlaku, k mému úžasu mezi nimi bylo i několik profesorů.
Jen jsem nechápavě zavrtěla hlavou a dala se do čtení Denního věštce, který ležel na jedné z volných sedaček. Zase je plný jen obyčejných žvástů.
Čas mi čtením těch nesmyslných zpráv v novinách rychle uběhl a přišla doba, kdy musím vyjet se svým vozíkem a trpět během prodávání cukrátek a podobných nesmyslů způsobujících žaludeční vředy.
Tak hurá na to. Popadla jsem svůj vozík a vyrazila mezi kupé. U každého se začaly ozývat objednávky, jako bych si snad mohla všechno zapamatovat. Dýňové paštičky támhle, čokoládové žabky tady,...
Tuhle práci by měl dělat někdo se zatraceně pevnými nervy a ještě lepší by bylo, kdyby byl hluchý.
Když jsem dojela na konec vlaku, moc toho na vozíku nezbylo. V profesorském kupé zmizelo několik čokoládových žabek a pár lahví máslového ležáku. Profesory mám ráda, dávají slušná dýška.
Cestou zpět do jídelního vagonu jsem rozprodala i zbytek lahůdek. Můj váček na peníze teď doslova přetékal sprci a svrčky, sem tam se v něm zalesko i několik galeonů.
Spokojeně jsem se posadila a sledovala ubíhající krajinu. Brzy se začalo stmívat a já v dáli spatřila bradavický hrad.



Moje hodnocení: 18 pointů = 10 bodů pro kolej
Můj komentář: Moc pěkné počteníčko... bez chyb, ale přeci jen si tomu mohl vnuknout trochu víc šťávy... nějakou zajímavou zápletku...- 2 bod

povídka Alice Rosalindy Swann

Nová dobrodružství

"Ahoj mami,ahoj tati" , loučila jsem se s rodiči a oba jsem objala. "Budete mi chybět", pousmála jsem se na rodiče. "Ta nám taky." Řekla maminka. "Ale teď už běž" , dodal otec,já jen kývla na souhlas a s kufrem v jedné ruce a klecí s mojí sněžnou sovou v druhé ruce jsem se vydala do vlaku směřující do Bradavic.Naposled jsem se ohlédla po nástupišti a s trochou námahy jsem vlezla do vlaku.Začala jsem hledat kupé volné kupé.K mojí smůle byly všechny přeplněny,ale nakonec jsem si jedno vybrala.Otevřela jsem dveře a pohlédla na chlapce a dívku sedící vedle sebe,na první pohled šlo poznat,že jsou to dvojčata a že jsou stejně staří jako já. "Ahoj,já jsem Alice.Mohla bych si prosím k vám přisednout?Všechna ostatní kupé jsou přeplněná." Zeptala jsem se a čekala na odpověď. "Klidně",řekla dívka.Vděčně jsem se na ní usmála,vlezla do kupé a zavřela za sebou.Kufr jsem dala do úložného prostoru a sovu taky.Posadila jsem se naproti dvojčatům k oknu a ani ne za pár sekund vlak zahoukal a pomalu se rozjel.
Já rychle vykoukla z okýnka a zamávala rodičům.Když jsem je už neviděla,zase jsem se posadil a prohlídla se zvědavě dvojčata.Ten chlapec měl krátké rozcuchané hnědé vlasy a zelené oči,na sobě měl jeany a modrou košili,zvědavě si mě prohlížel.Dívka měla dlouho rovné hnědé vlasy a také zelené oči,na sobě měla bledě modré šaty,četla nějakou knížku.Nervózně jsem se na ně usmála. "Já jsem Alice",představila jsem se ještě jednou. "A jak se jmenujete vy?",zeptala jsem se jich. "Já jsem Erik" , odpověděl chlapec.Dívka odložila knížku, a řekla : "A já jsem Luna." Pousmála jsem se na ně a aby nebylo ticho,ptala jsem se dál : "Takže,vy jedete do Bradavic poprvé nebo už jste tam byli?" "Jedeme poprvé",odpověděla dívka.Podívala jsem se na knížku,kterou četla Luna.Na obalu měla nápis Famfrpál v průběhu věků , nic mi to neříkalo a proto jsem se zeptala : "Co je to famfrpál?" Erik se na mě podíval nejdřív překvapeně,ale pak se usmál. "Ty jsi z mudlovské rodiny,že jo?",zeptal se. "Ano,jsem.Jak jsi to poznal?" Zeptala jsem se a lehce se zamračila. "No,nevíš co je to famfrpál , většina dětí z kouzelnických rodin ví co to je." Usmál se na mě. "Dobře.A řeknete mi teda co to je?",zeptala jsem se trochu netrpělivě.Tentokrát promluvila Luna : "Famfrpál je kouzelnická hra.Létá se při ní na koštěti.Ve hře jsou tři druhy míčů."Začala vysvětlovat. "První je camrál,ten si berou na starosti střelci,musí ho prohodit jednou ze tří obručí. Dále tam je potlouk, ten mají na starost odrážeči,snaží se ho pomocí pálky odrazit od svých hráčů a pokud možno poslat ho na hráče druhého družstva. A nakonec je tam zlatonka. Za zlatonku má na starosti chytač, většinou družstvo , kterého chytač chytí zlatonku vyhraje a po chycení zlatonky zápas končí. Je toho k tomu ještě víc,ale pro začátek tohle stačí." Domluvila a usmála se.Já na ní zírala s pootevřenou pusou a vykulenýma očima. "A famfrpál budeme ve škole hrát?" Zeptala jsem se rychle. " Jasně,že jo,ale až budeme starší." Odpověděl Erik.Kývla jsem na souhlas a podívala se zase na knížku. "Chceš jí půjčit?",zeptala se Luna a vzala knížku do ruky. "Když budeš tak hodná",usmála jsem se na ní. Ona mi knížku podala,já si jí od ní vzala a otevřela jí.Začala jsem jí listovat,nakonec jsem se od první stránky pustila do čtení.
Četla jsem asi celý zbytek cesty,ale vím,že Erik i Luna někam odešli,ale hned se vrátili. "Měla by jsi se převléct do hábitu",řekla Luna a já se na oba po dlouhé době podívala,oba dva na sobě měli černý hábit.Tak jsem Lunu poslechla,vytáhla jsem z kufru hábit a oblékla si ho.Vykoukla jsem z okýnka a zjistila,že se mezitím setmělo a v dálce jsem zahlédla obrovský hrad. Bradavice,problesklo mi hlavou a jako na důkaz začal vlak zpomalovat. "Už jsme v Prasinkách",oznámil Erik.Já jsem tedy Luně vrátila knížku a poděkovala jí : "Děkuji." Ona se jen usmála,vzala si knížku a uklidila jí. Pak už vlak úplně zastavil. "Všichni vystupovat!",někdo vykřikl. Erik otevřel dveře od kupé a spolu s Lunou vystoupili. "Uvidíme se na hradě",slyšela jsem ho ještě říct a pak zmizeli. Já se vydala také z kupé ven do přeplněné uličky. Nakonec jsem se dostala ven z vlaku. Rozhlédla jsem se kolem a s úsměvem na rtech se jsem vydala směrem do Bradavic,vstříc novému dobrodružství.


Moje hodnocení: 14 pointů = 8 bodů pro kolej
Můj komentář: V první řadě bych tě chtěla upozornit na značné množství chyb ve tvé povídce... - 2 pointy. Dále mi celkem vadilo, a to bylo i ve tvé povídce předchozí, že neděláš mezery za větami a čárkami... - 2 pointy. Co se týče obsahu, je pěkný, ale také mi tam chyběla nějaká zajímavá zápletka, něco, čím bys děj trochu oživila... - 2 pointy.
povídka Elizabeth Šarloty MgWaier

Příhody primusky Jane - co se stalo v Expressu

,,Čau mami"řekle jsem ještě než sem vlezla do vlaku.Hned za mnou se tlačila má kámoška Jess.
,,rok co rok je to stejný"Řekla jsem a tlačila se přez nováčky namačkaný v chodbě u oken.
,,všude samí nováčci"Řekla podrážděně a držela se těsně za mnou aby ji vlna mrňousou nezanesla někam do zadní části vlaku.......jak už se jednou stalo.Při té vzpomínce sem se musela usmát.
,,hele volný kupé"Vykřikla nadšeně Jess čapla mě za ruku a zatáhla dovnitř.Ale než sem se dostala dovnitř vzala jsem obličejem o futra.
,,juj"Zachihotala se Jess a šla zavřít dveře zatím co já si držela nos.
,,Tohle si mi udělala i ve třeťáku"Zamručela sem otráveně.
,,Ale vynechala ve čtvrťáku"Zazubila se a otevřela okno.
,,to ne"Zasténala sem jakmile sem viděla co dělá.
,,je to tradice"Řekla naoko uraženě a začala se hrabat v kapsách.
,,Ale pěkně pitomá"odsekla sem.
,,ty se mnou nebudeš házet čokoládový žebký z okna?"Koukla na mě smutně a položila krabičku na sedadlo.
,,Jasně že budu"Usmála jsem se rezignovaně.Jess nadšeně vypískla popadla krabičku a už se s ní hrnula k oknu.
,,ach jo"Zamumlala sem tiše a následova ji.
,,na teť"Zazubila se a popodla jednu žabku.
,,jo"Usmálala sem se a taky jednu popadla.
,,Tříííí,Dvááá,jednáááááááááááááááááá,tet'"naráz sme pustili žebky a sledovali jak tam kde žabky proletěli koukají ven zmatení cestující.Jak mile zalezli začlo to nanovo.Pak už nám v krabičce zůstalo jen pár posledních tak jsme je vysypali všechny.
,,A ani to nebolelo"Usmála se spokojeně Jess zavřelaokno a rozvalila se na sedačce.
,,hm"zamručela jsem a koukla ze dveří.
,,myslíš že letos zas příde James?"Usmála se na mě tajemně.
,,nech toho"Zakoulela jsem očima.
,,Líbí se ti od první ročníku...to je pět let a ty ho ignoruješ"Vyjela po mě nasupeně.
,,Nechci se strapnit"Vysvětlila sem jí.
,,já už bych po něm šla"Řekla Jess rozhodně.
,,Ale já ne sme každej z jinýho světa.On?Nejoblíbenější kluk ze školy kolem kterýho lítaj všechny holky.A já?šedá myš co sedí v koutě.To nejde dohromady" Zavrtěla jsem hlavou.
,,To máš pravdu"Přiznala Jess zklamaně.V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře kupé a dovnitř vešel James.
,,Čau hele neviděliste tu co prodavá cukroví?"Zeptal se.
,,ne"zamumla sem.
,,Aha"pokrčil rameny a zmizel.
,,ty seš blbá"zaječela na mě Jess.
,,Co je?"Koukla sem na ni nechápavě.
,,taková příležitost"Práskla se do hlavy.
,,ježiší"Zavrtěla sem hlavou.
,,Podej do kupé pro prefekty a primuse nebo tě tady uškrtím"Zaječela.
,,no jo"zamručela sem vstala a zamířila pryč.Procházela jsem vlakem a nakukovala do kupé jestli se někdo nechová nepatřičně.Když jsem vešla do primusského a prefektsského kupé hned na mě vyjekla zmijozelská primuska.
,,co tu chceš.....hned vypadni"Zaječela a stoupla mi do cesty.
,,Jsem primuska Havraspáru"Řekla jsem s ledovím klidem.
,,Aha"zamumlala a posadila se.
"Jak všichni víte akce pro nováčky mám letos na starosti já"začala jsem.
,,pche"odfrka si Zmojozelská a já si ji jen změřila pohledem.
,,Takže hned druhý den po zahájení mívají vždy nováčci svůj den.Letos ho mám na starosti já.Takže chtěla bych zjistit jestli sou jejich koleje opravněné Zmijozel bude mít soutěž v¨závodech na koštatech,Havraspár vědomostní soutěž,Mrzimor půjde do cukrárny a Nebelvír jeden kluk budeviset ve vzduchu a uvidíme co jeho spolužák udělá.Nějaké dotazi?"Podívala jsem se po všech.
,,Proč do cukrárny nepůjde Zmijozel"zakřičela ta ze Zmijozelu.
,,Asi si nevzpomínáš na to podle čeho se určují koleje Zmijozel-prahne po výtězství,Havraspár-tam jsou ti chytří,Mrzimor-tam jsou přátelští a Nebelvír-takoví ti co zachranují svět.Chápeš?"Usmála sem se.
"mmmmm"Zamručela.
"Takže já si půjdu zdřímnout,musím si odpočinout než budu opět vysvětlovat" S tím sem odešla.Když jsem přišla tak se Jess usmívala jako měsíček na hnoji.
,,Co se stalo?"Koukla sem na ni zvědavě.
,,Byl tady,ptal se po tobě a nechal ti tu tohle"Usmála se podala mi dopis.
"Co v tom je?"Zeptala sem se.
,,já nevim"Řekla podrážděně.
,,Otevři tooooo"Žadonila.
,,No jo"Zamkučela jsem a otevřela dopis.
Sejdeme se o pul jedenácké u jezera
James.
,,jooooo"zaječela Jess.Já se jen usmála lehla si a usínala jsem zatím co Jess uvažovala cosi vezmu na sebe.

Moje hodnocení: 12 pointů = 8 bodů pro kolej
Můj komentář: Ve tvé povídce jsem bohužel našla veliké množství chyb... - 4 pointy. Dále pak mi vadilo, že si nedělala mezery za větami a čárkami... - 2 pointy. Na druhou stranu měla povídka celkem spád a taky se u ní člověk celkem pobavil, ale poslala si ji po termínu,který byl opravdu v 10:00... - 2 pointy

povídka Gabrielle Tenfry Dryer

Jedu na hrad

"Gabi! Máš už sbalené věci?" křikne na mě mamka. "Jasně, jak jinak?"
odpovím jí otázkou. "A ty sis je sbalila, Nath?" zeptá se pro
tentokrát Nathalie. "Ano Elis! Naházela jsem je do kufru už včera a
Gabrielle taky!" "No jo, hned neječte slečinko!" ohradí se mamka a
odejde někam směr kuchyň.
"Jaké to je na hradě?" zeptám se Nath po cestě na nádraží, protože z
mamky jsem nic nevypáčila. "Pěkné, sama uvidíš," tajemně se usměje a
potom jen dodá, "Je to tam vše starožitné a prostorné, mile tě to
překvapí." Zazubí se na mě a jde dál. "No, já nevím... Po domově
bude milé překvapení cokoli." Poznamenám a jdu za ní. Za chvíli
dorazíme k nástupišti a Nath se rozběhne a proběhne zdí. Tak tady
bude asi nástupiště. Pomyslím si a proběhnu za ségrou plná
očekávání.
"Páni!" klesne mi čelist, když spatřím vlak. "Tohle není milé
překvapení! Tohle je mega super překvapení!" skoro zaječím na Nath. "To si počkej na hrad." Zaškleebí se a zamíří ke třetímu vagónu.
"Ath!" Zavolá na celý vlak. "Tady jsem!" ozve se odněkud zezadu a za malý moment se skoro až úplně vzadu objeví Athenina platinově blond hlava. "Há, tady jsi!" zvolá ségra, čapne mě za tričko a vleče mě za svou nejlepší kamarádkou.
"Jak se máš?" zeptám se Ath, když mě konečně Nathalie pustí. "Skvěle!" zazubí se. "A vy?" zeptá se na oplátku. "Dobře." Řekneme s Nath zároveň a potom obě vyprskneme smíchy. "Vy dvě jste se hledaly." Pousměje se Ath a sedne si, Nath vedle ní a já naproti těm dvoum.
"Kam by jste řekly, že půjdu?" zeptám se holek nejistě. "Já bych tě chtěla v Havru..." Zazubí se Ath, ale Nathalie ji přeruší. "Do Zmijozelu, tam se hodíš!" zazubí se a najednou se vlak rozjede. "UŽ JEDEM BRADAVICE!" zařve Nath a já se s úsměvem schoulím v rohu kupé a jízda vlaku me ukolébá a já usnu.
"Gabi, vstávej! Jsme na hradě!" třese se mnou Athena. "No, jó, hned..." ale potom si uvědomím, co řekla. "Už?! To už jsme tady?" "Ano!" kývne s úsměvem a už mě vleče k východu z vlaku.
"Alexandra Amaneary!" zazní první jméno z pergamenu a Alex se zvedne. Dojde k židličce, sedne na ní a mamka jí položí klobouk na hlavu. Jde vidět, že klobouk přemýšlí a najednou jako by měl jiskru v očích. "Nebelvír!" vykřikne na celou Velkou síň a Alex se zvedne a s úsměvem sedne k Nebelvírskému stolu. Takhle nějak to pokračuje, dokud nezazní mé jméno.
"Gabrielle Dryer!" zvolá ředitelka Willson a mně se najednou sevře žaludek. Všimnu si povzbuzujích pohledů ze strany Mitchela, Ath, Nath a Avry. Zamířím k mamce, která má v ruce klobouk a před ní stojí židle. Posadím se na ni. "Neboj. Nic to nebude." Slyším jen jak mamka šeptá a cítím, jak mi na hlavu dává klobouk. "Hm... Celkem téžké. Povaha zlá, ale to bude asi tím, že už si zažila své. NEBELVÍR!"

Moje hodnocení: 18 pointů = 10 bodů pro kolej
Můj komentář: Povídka se mi opravdu moc a moc líbila. Nenašla jsem ti tam žádné chyby a je to i celkem poutavé. Jen ti musím, jak víš, strhnout ty dva body za pozdní poslání...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Šarlota MgWaierová Elizabeth Šarlota MgWaierová | 28. srpna 2009 v 10:57 | Reagovat

já myslela že do dvanácti  :-(

2 Gabrielle T. Dryer Gabrielle T. Dryer | 28. srpna 2009 v 18:10 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem to poslala pozdě... Nath to schválila opožděně :-/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama